17 neděle po Trojici

Soběhrdy

Petr Turecký

4.10.2009

Introit

 Žalmy 121:2  Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

První čtení

 1 Samuelova 24:1  - 23  

Druhé čtení

Mt 12, 33 - 37

³³ Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.

 ³⁴ Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

 ³⁵ Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

 ³⁶ Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.

 ³⁷ Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."

Kázání

 J mluví k věřícím lidem. K farizeům a zákoníkům a jeho slova jsou prostá.

Dobrý strom nese dobré ovoce. Špatný špatné… Člověk má buď dobré srdce, nebo zlé srdce. Podobenství neřeší otázku, zda lze srdce změnit. Podobenství popisuje zmatek, který vznikne, když zneužíváme slova. Když se snažíme slovy mlžit. Mlžit to, co máme na srdci. A J nám říká, že to nejde – mlžit. Že stejně poklad srdce – to co je skutečně v nás, je vidět.

Kraličtí k tomu místu mají zajímavou poznámku: jakoby (J) řekl: raději zjevně zlí buďte a již aspoň jiných svým pokrytectvím a svou pošmourností nemamte a nešalte.

Podobenství popisuje, že dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu srdce věci dobré. Zlý zlé. Představuju si to tak, že každý člověk si vytváří časem poklad. Tak jak jde životem. Střádá. Ten poklad se vrší skutky a rozhodnutími, které učinil v minulosti. Ten poklad je jakési břímě. Může zatěžovat, může nadnášet. Všechno, co děláme, se v nás hromadí.

Jaký byl poklad J-ova srdce?

J je ten, kdo nese dobré ovoce. Přináší naději, uzdravení, záchranu. I kdybychom nesouhlasili s tím, co J říká, nemůžeme popřít, že konal dobro. Jeho jednání nebylo ideologické. Ideologie jsou typické tím, že mají plno krásných hesel, ale konají zlo.

J není ideolog. To, co říká, je ve shodě s tím, co dělá.

Ideologicky se chovají farizeové. Ti jsou modelovým příkladem člověka, který sice je věřící, ale biblicky řečeno - nepřijal  Ducha pokoje a odpuštění. Proto je vlastně jednoduché poznat, jaký je můj vnitřní poklad.

Člověk, který nepřijal Kristova Ducha, plní svůj poklad špatnými věcmi. Zlobou, závistí, neschopností odpouštět, strachem. Ten poklad se neustále zvětšuje. Neschopností odpouštět bolest a zloba stále rostou. Pak z takového pokladu vydává člověk samé špatné věci. Byť je zakrývá ušlechtilými slovy.

J nás vede k tomu, abychom nelhali. Abychom si nelhali o nás samých. Že třeba chceme dobro, jsme dobří a tak se spravedlivě hněváme na toho, kdo je jiný.

Ale ve chvíli, kdy někoho začneme nenávidět, a přitom si myslíme, že jsme dobří – nastává problém. Protože nenávidíme my. I když to zakrýváme třeba hezkými slovy. Vzniká v nás trhlina. Ta se může zvětšovat a růst do zoufalství.

J nás tedy vede k tomu, abychom si uměli přiznat, kdy nejsme jednotní ve svém slově a srdci.

Člověk dostal od Pána Boha rozum a tak je schopen rozpoznat, kdy mluví v rozporu se svým srdcem.

Sjednocení slov a srdce je velmi důležité, protože když se nám to povede – upřímně o tuto jednotu prosit, budeme šťastní, plní, jednotní. Budeme s Pánem Bohem. Protože on to po nás chce.

Co mi vlastně brání přijmout Kristova Ducha pokoje a odpuštění? Nic. Jen já sám.

Podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen říká J. Jen já sám se rozhodnu, nikdo to nemůže udělat za mě.

Slova mají obrovskou moc. To popisuje Jakub, bratr Páně, ve své epištole, určené všem rozptýleným křesťanům po světě. Jakub vysvětluje J-ova slova takto:

Jakubův 3: 10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Jinými slovy se ptá: Jak je možné, že žehnáte a potom jste schopni proklínat? Nenávidět – sebe i druhé? To přeci nemá logiku? Buď žehnáte a chcete dobro, nebo si na to jenom hrajete... Jazykem chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. 10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání.

Jak můžete proklínat, když : 17  Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. 18  Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Jak je možné, že jsme věřící lidé, jsme na straně dobra, a přesto proklínáme? Tomu se diví Jakub. Křesťani – to jsou přeci lidé, kteří by měli ztělesňovat Kristova ducha.

Čteme však o tom, že J při svém putování tamtoho nenáviděl za to a za ono, Za to, že druhý dělal něco jinak, než on?

Ne, J i nepřátelům odpouštěl. Zlé lidi neodsuzoval, ale snažil se jim pomoct. I jeho dnešní řeč je ku pomoci ne ku pádu.

Jakub naráží na obecnou křesťanskou pýchu. Se kterou se setkává už ve své době, tedy pár let po ukřižování Páně. Podle tradice i podle současných badatelů byl Jakub opravdu bratr Páně. Jeho list je tedy velmi starý.

Jakub se setkává s tím, že křesťani si rádi hrají na vševědoucí. A zapomínají, že tato pozice jim nepřísluší.

Jak je možné, že jste věřící a proklínáte?

Jak je možné, že někdo ve jménu víry v dobrého Boha chce zlo pro druhého člověka?

No, je to možné... jedině tak, že

si jenom hrajete na vševědoucí. A zapomínáte jít k Pánu Bohu s prosbou o pomoc. Protože vaše srdce potřebuje pomoc neustále.

Vy nemáte právo odsuzovat, proklínat.

Pokud tak děláte, znamená to, že jste Boha nepoznali, že si jenom hrajete na křesťany.

To ale vlastně říká J oněm farizeům a zákoníkům: Vy jste věřící – tváříte se, že všemu rozumíte a že můžete druhé posuzovat. Máte plná ústa slov o Bohu, ale sami dokážete nenávidět člověka, který koná dobro – uzdravuje, zachraňuje, křísí mrtvé.

I my jsme schopni druhého nenávidět často jenom proto, že stejnou věc dělá jinak, než my. Protože chráníme své ego.

Jsme to my sami, kdo potřebuje pomoc – to je základ našeho vyznání i přístupu k J-ovi.

Vždyť J přišel právě k lidem, kteří potřebují pomoc.

J mluví o dni soudu, kdy se budeme zodpovídat za svá slova. Den soudu se řecky řekne: Mt 12:36  h`me,ra| kri,sewj\

Krisis je původem i českého slova krize. Krisis také znamená – rozhodnutí, spor, zápas.

Den krize. Krize přicházejí na každého člověka nečekaně. Může přijít kdykoli, nejenom někdy po smrti.

To, jestli člověk žije jakousi schizofrenií už zde, když se snaží maskovat krásnými slovy skutečný stav svého srdce, má důsledky už dnes. V době každé krize, každé životní zkoušky – takové jednání vede člověka ke špatným rozhodnutím.

V krizích a jejich řešeních poznáváme sami na sobě, jaký poklad v našem srdci je a jestli v nich obstojíme. Jestli je přežijeme.

Když bude nerovnost mezi tím, co říkáme a tím, co máme v srdci, pak nemáme dost sil na překonání bouří života. Protože neumíme Pána Boha prosit o pomoc. Ne, až když nám teče do bot, ale vždycky – o pomoc sjednocení slov a srdce.

Nakonec tedy v tom podobenství je i obsažena možnost proměny našeho srdce. Uzdravení.

Cesta k proměně srdce spočívá v tom, že si přiznáme vlastní nedokonalost.  Tím dostaneme víc síly. Budeme potom totiž tolerantnější k druhým lidem. Budeme mít více pokory. Budeme taky umět žehnat. A to všechno jsou činy silného člověka. Ne slabého. To, že někomu žehnám, je znak síly, ne slabosti. To, že někoho proklínám, to zn. moderně řečeno, nenávidím ho, závidím mu – třeba jeho jinakost – je znak slabosti.

Nejde tedy o to, abychom se z poznání naší nedokonalosti tady dnes společně hroutili. Ale abychom věděli, že potřebujeme uzdravení a toužíme být uzdravovávni. Abychom si uvědomili tento stav a s opravdovostí v srdci se obraceli k Bohu o pomoc. Protože pomoc přichází od Hospodina (ž121). To je evangelium dnešních textů. Potom budeme moci druhým žehnat a ne je proklínat.

Pane Bože, chtěl bych být dobrý k lidem tak jako Ježíš. Chtěl bych umět žehnat jako on. Pomoz mi chtít dobro a ne zlo. Pomoz mi, abych byl jednotný v tom, co dělám a říkám - a tak neškodil sobě, ani druhým lidem. Dej mi pane sílu k žehnání. Amen.

Poslání

Amos 5:15 Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova  

Požehnání

 1 Tesalonickým 5:23  Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Píseň

 419 Mocný bože při kristovu